Historie Algarve

Archeologické nálezy (především v oblasti Vila do Bispo) vypovídají o tom, že první obyvatelé tohoto regionu zde pobývali v neolitickém a paleolitickém období. Pak zde žili Keltové, Féničané a Kartaginci. Vybudovali podél pobřeží obchodní přístavy a kolem roku 550 př. n. l. založili Portus Hanibalis (dnešní Portimão). Později tato oblast patřila římské provincii Lusitánie, nato se jí zmocnili Vizigóti, a ty v osmém století vyhnali Arabové. Maurové si území pojmenovali Al-Gharb Al-Andalus (západ muslimské Ibérie) a zůstali tu až do 13. století. Zanechali zde bohaté dědictví, které je patrné dodnes.

V roce 1249, v období vlády D. Alfonse III., Portugalci konečně dobyli Algarve a jmenovali krále Portugalska a Algarve. Situace se nezměnila až do vyhlášení republiky roku 1910. V 15. století se Algarve dočkalo velkého rozmachu. Jindřich Mořeplavec odtud podnikal své objevné výpravy, v Sagres založil známou školu mořeplavectví a vybudoval v regionu důležitá tržní místa.

V roce 1755 Algarve postihlo ničivé zemětřesení a následná přílivová vlna. Velká část historického dědictví tehdy přišla nazmar. V roce 1773 se markýz de Pombal, známý ministerský předseda krále D. Josého, ujal plánu přestavby důležitého hraničního města Vila Real de Santo António. Díky němu byla po zemětřesení přestavěna také lisabonská čtvrť Baixa.